Svátek má Taťána
Všestranně podporujeme nestátní neziskové organizace z Olomouckého kraje a pomáháme jim. Vytváříme trvalý prostor pro komunikaci a spolupráci neziskovek mezi sebou i vůči jiným sektorům společnosti.

O pouti jedenácté pekařovské

Pruvod-od-kaple-k-podiuMá cenu o ní psát? Vždyť už ji všichni znají a o víkendu 16. a 17. srpna 2014 to bylo přece skoro stejné jako vloni, předloni…

Ale snad právě proto lidé přišli, aby všemi smysly nasávali atmosféru tam na konci cest v lukách zelených. A tak znovu po roce poslouchali melodie z kolovrátků, hleděli na fešné ohozy flašinetářů z Moravy, Slezska i Čech, Německa, Polska, Francie a Slovinska, ze Slovenska i ze Švýcar. Chytali do nosů vůni perníků i klobásek, ochutnali pavučiny cukrové vaty i bramborovou točenici a praštili si do hrncofonu či ostatních podivuhodných rachotících nástrojů.

V pátek a v neděli u losinské papírny a v pátek odpoledne před hanušovickou rychtou se hrálo a zpívalo, až smrkové stráně vůkol zelenaly závistí. V Hanušovicích si každý mohl prohlédnout kromě Galerie na půdě v majestátním krovu i výstavu dřevěných soch a též novou stálou expozici staré školní třídy. (Návštěvu s rozjívenými dětmi doporučujeme – dá se tam vyzkoušet jak klečení na hrachu (počáteční pohrdlivé „Pche!“ prý brzy přejde), tak i nasazení oslí hlavy!) A před rychtou dotvářeli kouzlo časů dávno minulých nablýskaní veteráni z Veteran Klubu Severního Pomoraví.

A co Vás mohlo potkat v sobotu v Pekařově, od pošmourného rána až po jiskrnou noční oblohu? Ti praví poutníci přišli z Velkých Losin s Otcem Milanem Palkovičem – podání rukou ve dveřích kaple a zpěv hutný a oslavný, na pódiu u penzionu pak zahájení pouti i V. Mezinárodního setkání flašinetářů, promluva usměvavého místního rodáka pana Göttlichera. Muzika z kolovrátků naplnila celou osadu, přišlo slunce i déšť a po poledni amatérské chrámové divadlo s veselím – vždyť závěrečnou apoštolskou píseň zpívala celá kaple a nad ní se pak vyklenula duha.

Dětská louka plná úkolů a jízda na koních opodál, indián na motocyklu, co si v sajdce vozí svoji squawe, stánky jarmareční a mezi nimi se kolébá zadek sloní?! Dva ladné žirafí krky nad dílnou mistra flašinetářského řemesla s dřevěným modelem, kde si děti na válec zasazují kolíčky, které zvedají kladívka bušící do kláves xylofonu. Dva neuvěřitelně obří houslisté na rozcestí u flašinetu – to je také divadlo T.E.J.P. z Jihlavy. Přeplněné občerstvení nad potokem, když tu obědvala krojovaná družina tetiček ze Šumperka, které už odzpívaly a dotančily sem strmou kluzkou zkratkou. Požehnání vysoko u obnovené kapličky Panny Marie Lurdské, pro déšť posunuté loutkové divadlo Tyjátr – děti sedící pod pódiem měly oči přilepené na Herkulovi i Gašparkovi.

Mši sloužil Otec Palkovič pod novým oltářním obrazem Panny Marie Nanebevzaté v pastelových barvách uprostřed staré sloupové fresky. Mluvil i o mamince, jejíž krev a tělo dítě pije. A na úplný závěr zazněly kramářské písně. Během té první začalo pršet a všichni účinkující i diváci za neutuchajícího zpěvu ustoupili do kaple, kde následovala nová kramářská gastropíseň!

Tak zase napřesrok, snad to bude opět alespoň trochu stejné! Vždyť na pekařovské pouti není nouze o obrazy srdceryvné. Třeba také zahlédnete před rychtou mezi muškáty (nebo kdekoli) malé růžové mrně hledící fascinovaně na loutku, co tančí v rytmu flašinetu. A pán v sametové vestě a červeném šátku dítko zvedá, pohupuje se s ním a devatero flašinetářů z celé Evropy se směje a hraje jen pro to okouzlené škvrně…

za o.s. Obnova kulturního dědictví údolí Desné
Filoména.cz